O nekonvenční učitelce
Jsem tvůrčí máma a nekonvenční učitelka. Díky své dobrodružné cestě vím, co je mým posláním. Ukazuji, jak rozvíjet tvořivost a poznávat sebe sama skrze tvorbu.
Nabízím také návody k uzdravujícímu výtvarnému vyjádření, kterého je schopen skutečně každý.
Kdyby mi časem nedošlo, že svůj svět si tvoříme sami tím, co si myšlenkami i skutky přitahujeme, mohlo být vše úplně jinak…
Mámou dvou šelem
Když jsem měla to nesmírné štěstí zažít inspirativní meditaci na Bali v Pyramids of Chi, v hlubokém stavu uvolnění se mi před očima zjevila obrovská hlava tygra.
Tehdy jsem to vnímala jako velmi silný duchovní moment, ale netušila jsem ještě, co znamená. Nyní vím, že to byla předehra příchodu mého prvního syna, který dostal do vínku tygří divokost.
Nebylo to poprvé, co jsem se cítila být na dně, když jsem válčila s jeho kolikami, křikem a později se snažila přijmout a uznat jeho nekončící vztek a hněv. Možná to taky znáte a hledáte způsob, jak se se svými dětmi více sblížit. Možná jsou už vaše děti starší a hledají sami sebe, svoje místo v tomto světě.
S povahou svého syna jsem se dokázala sžít, i se svou rolí a minulostí. Se svými emocemi se nadále učím pracovat. Je potřeba to dělat den co den a hodně v tom pomůže vědět, o co se můžete opřít. Náš druhý syn je zatím maličký a usměvavý, ale jelikož je lev, už teď vím, že to bude i nadále pořádná jízda.
Moc bych si přála, aby má práce pomáhala i dalším ženám, které se ocitnou na hraně deprese anebo mají problémy s přijetím mateřské role. Jelikož jsem to zažila na vlastní kůži, dovedu nabídnout pomocnou ruku a supervizi.
Dobře také rozumím školákům a puberťákům, jelikož s nimi mám letité zkušenosti a také se jim umím přiblížit svou svobodomyslnou povahou a vcítěním se do jejich situace. Nyní oživuji své artefiletické vzdělání a postupně tvořím materiály a program, který bude nejen zábavně tvořivý, ale poskytne i přesahy a vhledy do vztahů a pomůže zlepšovat sebehodnotu a sebevědomí.
Co mně ovlivnilo
Už na univerzitě jsem se zaměřila na artetefiletiku, ze které jsem čerpala i v dalších zaměstnáních.
K tomu jsem často sledovala dokumenty o přírodě, dlouze debatovala se svým přítelem (dnes manželem, který mmj. vystudoval přírodovědu a ekologii), chodila jsem na akce, kde jsem se seznamovala s různými vyhraněnými lidmi, ať už eko-aktivisty či vegany nebo umělci. Měla jsem pocit, že se do žádné škatulky nenapasuji a tak jsem hledala dál.
Vzpomínala jsem na učitele, které jsem poznala a kteří byli něčím výjimeční, postupně jsem se seznámila i s různými alternativními systémy a institucemi. Ze všeho jsem si snažila najít to své, v čem se budu cítit doma. Oslovil mě Waldorfský vzdělávací systém, ale i jiné alternativní přístupy.
Montessoi jsem začala více poznávat až na rodičovské a všechno to poznávání a učení se, není nikdy u konce. Nejvíce poznání mi poskytují knihy a kurzy, která si na míru vyhledávám.
Jak jsem se ocitla na Bali
Od doby, co jsem po třech letech odešla z první práce učitelky na střední pedagogické škole, neměla jsem problém říkat v důležitých momentech NE.
V dalším zaměstnání jsem zažila ochutnávku tvůrčí svobody, ta byla ale bohužel vykoupena bossingem zejména mých kolegů a sezením na bezpočtu židlí. Ve stejném roce jsem se poprvé v životě ocitla v nemocnici.
K uzdravení sebe sama jsem v té době hojně využívala vizualizace a pohlazení své duše. Pokusila jsem se vyčistit si všechny vztahy a taky jsem v takovém kolektivu dlouho nesetrvala. Měla jsem obrovskou touhu tvořit a být si svou vlastní šéfovou a zároveň jsem chtěla udělat něco fakt hustě prospěšného
A tak jsme s mužem za všechny naše tehdejší úspory podnikli cestu do Jihovýchodní Asie, cestu plnou aha momentů v oblasti ekologie. Přidali jsme se k dobrovolnické organizaci Trash Hero, uklízeli jsme pláže, a protože to není o tom uklidit pláže tam, kde končí i naše odpadky, začala jsem po návratu psát první články a angažovat se v ekologických tématech dlouhodobě, také jsem začala opět učit a brzy přišly naše děti.
Mou největší vášní je
Výtvarná a vizuální tvorba
Snad od dob, co jsem poprvé mohla držet v ruce první výtvarný prostředek, experimentovala jsem a tvořila obrázky, knížky, výrobky a krátké texty a to v každou chvíli, kdy to jen trochu šlo, nepřešlo mě to ani v dospělosti.
Vím, že to tak děti mnohdy nemají, poznala jsem i takové, které se bojí dokonce vzít tužku do ruky. Vždycky jsem to tak nějak tušila, že mým posláním je i toto změnit.
Život je dobrodružstvím, ve kterém nejde o nic jiného, než o učení se. A já teď zrovna učím mámy a jejich děti, jak si společně užít čas, tvořit a hrát si a učit se tím o vztazích, přírodě i o sobě samých.
Vedu děti a jejich rodiče k udržitelnějšímu myšlení a jednání. Důležitou hodnotou je pro mě zdraví a zaměřuji se hlavně na prevenci pomocí různých technik práce s obrazy, vlastní výtvarnou činností, prací s vizualizacemi i s tělem.
Ráda vám tuto uzdravující cestu ukážu, uvidíte, že tvoření může být lék, relax i zábava.